Tajemné místo a divné zážitky – díl 1. „Dům, co neexistuje“

Znáte nějaké tajemné, možná až strašidelné místo, kde se dějí zvláštní věci? Já ano. Jedno takové mám tady v Praze poblíž čtvrti, kde bydlím. Je to rozsáhlý kopec Děvín tyčící se nad Prahou, Vltavou a Prokopským údolím. V poslední době jsem tam párkrát znovu zabrousil při procházkách, kterými se vyvětrávám z homeworkingu… a podobně jako v minulých případech to pokaždé dopadlo… fakt zvláštně. Rozhodl jsem se tedy pár z těch divných zážitků napsat a podělit se s vámi o ně. A protože nejsem sám, koho potkaly neobvyklé věci, tak mě zajímá – zažili jste taky někdy něco pozoruhodného? 🙂

„Karanténa“ způsobuje, že mám teď víc času důkladněji objevovat nejbližší okolí míst, kde žiju. Vymetám cestičky mezi keři, objevuju mýtinky a nacházím … no, často třeba bydliště bezdomovců. Ale někdy i moc hezká zákoutí. Jedna z oblastí, kterou ještě nemám úplně prochozenou, je rozsáhlý kopec nad Prokopským údolím – začíná u Vltavy jako Dívčí hrady a Děvín a táhne se dál na západ – je to první část geologické oblasti Barrandien, která pak pokračuje k mé milované Berounce a má podobný charakter. Světlé skály, někdy holé, někdy porostlé trávou a křovím, spousta šípků, remízky a občas velká pole…

Lidi o Prokopském údolí dobře ví. Ale většinou chodí spíš spodem kolem potoka… a i když část z nich zabrousí nahoru, tak je to tam tak rozsáhlé, že stačí sejít z hlavních tras a jdete pak krajinou plnou přírody a života, celkem bez lidí.

Oblast Prokopského údolí a jeho okolí byla odjakživa tajemná. Uprostřed se nachází přísně tajný armádní objekt ukrytý ve velkých starých lomech, který je opředený mnoha zkazkami. Dá se kolem něj najít několik fakt divných míst se zvláštními zařízeními, o tom ale napíšu jindy. Oblast, kde se dějí divné věci mě osobně, je víc na sever – za vrcholem kopce, poblíž opuštěné části zarostlé nízkými stromky a hustými křovími střídanými velkými loukami. Nyní už to tam začíná být upravené, město pozemky vykupuje a přeměňuje je na pastviny a přírodní park… ale kdysi to tam ještě bylo dost opuštěné.

A právě tady to tehdy začalo…

Zážitek první aneb dům, co neexistuje

Stalo se to už před pár lety, myslím na jaře. Jel jsem tehdy na kole mou oblíbenou trasou s výhledy nad údolím zpátky domů. Svítilo takové to skoro vodorovné večerní slunce, co barví všechno dozlatova, vzduch už příjemně hřál, bylo skoro bezvětří a všude panovala líná pohoda. Nic zvláštního. Až do chvíle, než mě asi v půlce trasy zaujala nenápadná prašná polní cesta, co odbočovala od hlavní cykloasfaltky směrem na sever a vedla někam nahoru za horizont kopce, kam nebylo vidět. Protože se v téhle části kopce tehdy rozkládala jen velká pole, tak to vypadalo trochu nudně a evidentně tím směrem běžně moc lidí nechodilo. Ani já jsem tamtudy do té doby nikdy nejel. Ale něco mě tehdy ponouklo, abych tam nahlídl. Tak jsem na tu cestu zabočil.

Byl jsem už po výletě docela unavený a na cestě překážely kameny, takže se nejelo dobře moc. Nahoru jsem vyfuněl dost z posledních sil. Když se přede mnou otevřel výhled za horizont, zjistil jsem, že jsem se ocitl před zvláštní stavbou. Uprostřed pole poblíž cesty se tam tyčila velká dvoupatrová vila. Vypadala dost prvorepublikově, ale přitom jakoby to byla čerstvá novostavba. Nevypadala zašle a okolí taky teprve vznikalo – odhrnutá hlína bez trávy, válely se tam různé trubky a tak. Kolem vily bylo zaparkovaných několik aut a pár lidí tam něco kutilo. Poblíž stál snad dokonce i karavan – asi ubytování pro zedníky? Nejsem si úplně jistý, zda si to pamatuju dobře, ale myslím, že na plotě kolem visely značky „zákaz focení“.

„Co je to za divný nápad, postavit si vilu takhle uprostřed pole na vrcholu kopce bokem daleko od lidí?“

Ještě víc mě ale zaujala divná zatočená cesta, která vedla od vily přímo do pole a končila… nikde. Po pár desítkách metrů prostě zničeho nic skončila jako když utne. A aby to bylo ještě bizarnější – podél té cesty se tyčila řada hodně vysokých sloupů, na kterých visely… velké železné lampy osvětlení – podobné jako na nádražích. Takový ten zvon visící dolů (jen větší).

Umíte si to představit? Možná ne. Mě to tehdy každopádně připadalo dost bizarně a celkově ten obraz dohromady nedával žádný smysl.

Chvilku jsem na to hleděl. Napadlo mě, že je to možná extravagantní sídlo, co si tam staví nějaký zbohatlík, ale pořád mi k tomu moc neseděly ty lampy… „Co tam osvětlují? Žeby to bylo nějaké provizorní polní letiště? Ale to by ty lampy překážely, ne? Vlak sem teda určitě nepojede, jsme na vrcholu kopce… no jako fakt nevím.“

Ale byl už večer a já jsem dostával hlad. „Podívám se doma do katastru nemovitostí, komu to tu patří“, řekl jsem si, zakroutil nad tím hlavou, otočil kolo a odjel.

Doma ale nastalo překvapení. Zjistil jsem, že nejen že stavba není v katastru nijak označená… ale dokonce tam nejsou ani rozparcelované ty pozemky, na kterých má stát. Prostě ani stopa po jakékoliv změně a na leteckém snímku na mapě taky ne. „To je divné, mělo by to tam být nějak poznamenané, ne? Žeby další tajné armádní zařízení, co je postavené bokem, pěkně za obzorem a utajené v oficiálních materiálech?“ (O těch ostatních napíšu v některém z dalších dílů).

Samozřejmě to vzbudilo moji zvědavost, tak jsem si řekl, že se tam někdy musím vrátit a zjistit, co to tedy vlastně je za objekt.

Pak ale bylo hodně co dělat, na celou záležitost jsem pozapomněl a dlouho jsem se do té oblasti znovu nedostal. Až teď, po několika letech, se mi naskytla příležitost. Při jedné z procházek asi před 2 týdny jsem tam vyrazil s úmyslem podívat se, jak to tam teď vypadá. Protože jsem předem nahlídl do katastru, kde pořád nebylo nic vyznačené, hodně mě zajímalo, co na místě najdu.

Zažili jste někdy ten pocit, kdy vám hlava prostě něco nebere? Kdy jste v situaci, kterou nemůžete pochopit? Nic vás nenapadá, máte v hlavě jakoby prázdno, ale přitom cítíte, že se vám mozek vaří, jak se podvědomí usilovně snaží najít nějaký vzor, který by zapadl do toho, co vidíte a vysvětlil to?

To přesně jsem zažil já, když jsem teď přišel na místo té stavby. Našel jsem ho snadno – je zachycené na leteckém snímku mapy.cz a ten vypadá přibližně tak nějak, jak jsem si to pamatoval – vila, auta, materiál kolem, zatočený kus cesty donikam:

Takže já jsem tam stál… podle GPS a mapy.cz jsem byl přímo na střeše té vily… a přitom mi pod nohama rostla tráva… a všude kolem taky. Jen tráva… a pampelišky… a stromky… a jinak nic.

Barák nikde.

Kdybych neměl důkaz z těch map (viz fotky), tak si řeknu, že se mi to zdálo (občas se mi zdá o nějakých místech, která nevím, zda existují – některá pak v životě potkám, jiná ještě ne). Nicméně mapy.cz to zachycují. Zkontroloval jsem ještě letecký snímek z maps.google.com … a na těch žádný dům není. Jen tráva. Přesně tak, jak jsem to viděl kolem sebe.

„Sakra, jak je to možné? Jaktože jsem viděl fakt divný barák na fakt divném místě s fakt divnou nedokončenou cestou s fakt divnými lampami, který není zanesený v katastru, zároveň ale je prokazatelně vyfocený na leteckém snímku v mapě, ale přitom v reálu nakonec doopravdy neexistuje?“

Pak se mozek konečně dovařil a mě docvaklo vysvětlení, které považuju za pravděpodobné, i když ho neumím potvrdit.

Filmaři.

Prostě tam něco točili a postavili si kulisu baráku z období někdy kolem druhé světové války i s dalšími serepetičkami… a pak to zas odklidili a za těch pár let to už zarostlo a nezůstala po nich ani stopa. Filmaři občas takhle do krajiny zasáhnou. Na protějším kopci je Barrandov a tam když víte, kam jít, můžete najít kulisy celého středověkého města s branami, věžemi, kostely apod. – točí se tam nějaká fakt velká produkce. (Tedy aspoň loni točila.) Taky bokem za obzorem. A i v jiných místech jsem je už potkal – v lomech ve Velké Americe se vystřídalo už několik staveb přes jezírko (jednou jsem tam sahal na zdánlivě kamenné bloky s kulovými hlavicemi, které byly ve skutečnosti z polystyrénu nastříkaného šedou barvou), v Průhonickém parku jsem viděl stavbu se sloupy jako z Atén, o které nám průvodce prozradil, že je ze sádry a časem se rozpustí… a na kopci u Brna kdysi stála obrovská dřevěná pevnost. Prostě filmaři, no.

To je vysvětlení, které mi dává smysl, i když neubírá nic pocitu tajemnosti, co jsem z tohoto místa získal. Co se tu tehdy točilo? Dozvím se to někdy? Hrozně rád bych se na ty záběry podíval znovu. Kdybyste někdo znal odpovědi na tyto otázky, moc rád si je poslechnu.

Nicméně tím moje zvláštní zážitky z té oblasti zdaleka nekončí, příště napíšu o dalších, ještě bizarnějších.

Co se stalo kde zvláštního vám?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *